"Svět mladých se mně na míle vzdaluje", prezident klubu hodnotí první rok mládeže U 17 a U 19

V premiérovém ročníku Juniorské ligy mají naše mládežnické kategorie svoji soutěž za sebou a my jsme požádali strůjce tohoto netradičního projektu na okrese Vyškov o zhodnocení celé uplynulé soutěže. Není jím nikdo jiný, než náš prezident klubu Antonín Petlach. Tonda měl možnost nezaujatě vidět téměř každé utkání a tak hodnocení celé sezóny nemohlo padnout na nikoho jiného.

Jak hodnotíš projekt s mládeží, který je ojedinělý na našem okrese?

Do projektu jsem šel s odhodláním, že ještě více otevřeme futsalové obzory pro veřejnost a dáme mladým příležitost naučit se futsal. Chtěl jsem využít jakéhosi boomu a založit dlouhodobou mládežnickou základnu. První krok máme za sebou. Sezónu jsme dohráli, ale zůstaly otazníky, které budeme muset řešit. Ne vše bylo dle představ a je pravda, že svět mladých se mně na míle vzdaluje a nejen já si musel zvykat na nové věci. Musím říci, že to byla fuška.

Co Tě nejvíce zaujalo v průběhu celé mládežnické sezóny?

Nedokážu přesně říci, co mě zaujalo. Mohly to být výkony, které jsem čekal horší. Mohlo to být to, že jsme byli docela schopni držet s ostřílenými mužstvy krok, samozřejmě ne po celý zápas, ale jeho většinu. Ovšem největší překvapení pro mě bylo, když na jeden z tréninků dojelo devět kluků z Brna vlakem, odtrénovalo a pak na vlak a zpět. Zatímco borců z Vyškova a okolí dorazilo šest.

Druhá strana pohledu, co Tě nejvíce zklamalo?

To jsem částečně odpověděl v předchozí otázce. Nechápu mentalitu mladých. Zde jsem hodně zaspal dobu a nebo jsem již příliš starý, nejsem, jak se říká IN. My jsme dali mladým možnost zkusit futsal na vrcholové úrovni, možnost poměřit se s TOP mládežnickými mužstvy jako je Chrudim či Helas Brno. Udělali jsme dva nábory, na které došli určití borci. Měli jsme jich na seznamu před prvním tréninkem snad šestnáct. Šestnáct borců, kteří sami přišli, že chtějí zkusit futsal. Z tohoto počtu hned polovina skončila, aniž by začala. Pro nás opět velká práce s vytvořením kádru pro soutěž. Když se to po strastiplné cestě povedlo, tak skončili další dva a tak bych mohl pokračovat. To, že chybí odpovědnost, ambice o tom snad ani psát nebudu. Další věc, kterou trpí všechny mužstva. Ráno jedete na zápas a tu jeden zaspí, další nebere telefon, třetí si spletl datum, čtvrtý zapomněl, další se zapomněl na diskotéce. To je, ale ohraná písnička, s kterou se potýká asi většina mládežnických týmů.

Jak bys celkově ohodnotil výkony U17 a U19?

I přes problémy, které jsme měli, se vytvořil dobrý základ mužstev, který byl ochoten nechat na hřišti vše. To je pozitivní. Co se týče U17, tak kluci dopláceli na nevyrovnanost výkonů. Zde je nejvíce vidět, že tam chybí zodpovědnost a občas to mají tzv. na salámu. Do dnes vzpomínám na zápasy, kdy jsme soupeře v první půlce k ničemu nepustili a nakonec prohráli o 5 branek. Zde zcela jistě nejde primárně o výsledek a chceme hlavně kluky k futsalu přivést. Samozřejmě vítězství kluky podporuje v další práci. Za předvedené výkony se stydět nemusí a já nejsem zklamán. Škoda, že se nám v závěru téměř rozpadla U19 a kluci v ní museli zaskakovat. Jinak by bodů bylo určitě více. U19 vstoupila do soutěže slušně, kdy dovezla 7 bodů z Třince. Poté hrála řadu dalších dobrých zápasů, ale dojela na to, že nedávala branky. Herně hrála vyrovnané zápasy, ale bez gólů prostě body neuděláš. Poté zmizeli dva kluci, kteří měli paradoxně velké předpoklady pro futsal, a vše se začalo komplikovat. Nakonec se borci, torzo mužstva, rozloučilo se soutěží vítězstvím nad Chrudimí a to byla odměna za jejich vůli vytrvat a rvát se o body. Celkově herně spokojenost. Více jsem ani neočekával. Něco jiného je celkový přístup.

Mládežnické celky mají být základnou pro první mužstvo, myslíš si, že je reálné, aby se někdo z kluků do budoucna dlouhodobě prosadil v A-mužstvu?

Zde nedokážu být prorokem. Sám jsem vychoval jednu generaci futsalistů. Hráli jsme juniorskou ligu a skončili na 5. místě ve východní skupině. Dnes z nich hraje jen jeden a to za naše céčko. Ano jsou tam naděje i s předpoklady hrát za áčko, ale otázkou, co z nich udělá zub času. První lásky, nástup do práce či na jinou školu apod. Kdo by mohl kopat za áčko je jasné. Stačí se podívat, koho trenér Galia nominuje za áčko. Jména jako Bílek, Fialka, Mykytjuk či Jünger šanci mají. V U 17 vidím další, ale tam je cesta ještě složitější. Zde jmenovat nebudu, aby borci příliš nevyrostli.

Koho bys označil za nejlepšího hráče mládeže SK Amor Lazor Vyškov za sezónu 2016/2017?

Pro mě je nejlepším hráčem ten, kdo je nejen komplexní hráč, ale má celkově dobrý přístup a pozitivní vliv na dění. Zde těžko vybírat, kdo je nejlepší? Ten kdo dá nejvíce branek, kdo má nejvíce nahrávek, kdo chytne nejvíce střel? Dobře pokusím se být konkrétní, ať nejsem jako politik. Budu jmenovat trojici hráčů. Mykytjuk, Fialka a Ramič.

Budeme mít možnost vidět mládežnické celky i v příští sezóně?

To je těžká otázka, mládež jsem budoval především proto, aby v ní byli kluci z Vyškova a okolí. Nyní je tam polovina kluků z Brna a já nevím, zda je to správná cesta. To není nic proti borcům z Brna, kteří ještě k tomu mají mnohem lepší přístup než většina místních. Prostě, když něco dělám, tak z toho musím mít radost, vidět v tom smysl. To mi trochu uniká a jsem v tomto směru skeptický. Nechci zažívat to, co jsem měl před každým turnajem. Také nechci dělat ukvapené závěry. Pokud se, ale zásadně něco nezmění, tak já do toho nejdu. Kdo mě zná tak ví, že udělám vše, aby ke změně došlo. Pokud se mi to nepodaří, tak konec.

Děkujeme Tondovi za rozhovor a pevně věříme, že se mu podaří "nastartovat motor" u nových talentů a budeme mít příští rok možnost vidět nejvyšší juniorskou soutěž ve Vyškově.