Stříbrný tým

Rozběhne se, nebo se nerozběhne? My vsázíme, že 2 liga se už nerozběhne a poslední kolo nebude odehráno.  Děláme vše proto, aby se rozběhla 2 liga v našem klubu v příští sezóně. Musíme však konstatovat že zatím nepřichází vůbec příznivé zprávy, co se se finanční situace týče. To však nyní řešit nechceme. Ohlédneme se za týmem, který vybojoval 2 místo. Zhodnotíme si hráče, kteří na tomto úspěchu měli veliký podíl.

Brankáři

Brankářské duo tvořili Marek Vrba, prezidentem zvaný Vrbka či Vrbička a Josef Buriánek, který má svoji přezdívku od nepaměti a to JOFA. Vrbka se s futsalem seznamoval první sezónu, Jofa už je poměrně zkušeným futsalovým plejerem. Trenér rozprostřel zápasovou zátěž na oba dva téměř rovnoměrně. Oba borci se v brance střídali a je nutno dodat, že jejich výkony šly postupně nahoru. Vrbka rostl zápas od zápasu a vyrostl ve kvalitní brankářskou ligovou značku. Jofa je případ sám pro sebe, s ničím si hlavu neláme. I on dokázal, že druhá liga mu sluší. Zaujal ještě jednou věcí. Má za sebou skvělý fan klub. Když dorazil na zápas, tak všem soupeřům naskakovala husí kůže.  

Pařmeni

Největší pařmeni v našem týmu je trio Milan Ševčík, Matěj Rozehnal a Tomáš Horváth. Kromě toho, že jsou velice úspěšní na hrací ploše, tak i s úspěchem nepohrdnou žádnou společenskou či soukromou akcí. Jsou vždy připraveni. Vrcholem jejich  mimofutsalových aktivit byla akce Tour de Stodolní v Ostravě. Na tu nastoupili ihned po zápase s VŠB Ostrava. Ani jeden bar, klub či jiné podniky neodolali jejich návštěvě. No a proč získal nejstarší z tria Milan Ševčík přezdívku El bunda o tom asi někdy jindy. Zcela jistě patřili všichni k pevným základům našeho týmu. Ševa a Rozík jsou na absolutním vrcholu kanadského bodování týmu a Horvi je pevný obranný pilíř.

Nenápadní

Tento výraz znamená, že se jedná o osoby, které lze přehlédnout. V našem případě je to, ale jinak. Do řad nenápadných lze zařaditi Ondřeje Nového, Michala Handlíře a Lukáše Němce. Borci toho moc nenamluví, ale na hřišti je jich vidět. Ondra Nový nosí kapitánskou pásku a svůj tým skutečně jako kapitán táhne. Pevný jako žula, střela jako když kopne kůň a neuhne ze žádného souboje. Michal Handlíř je malý, ale šikovný, jak se praví v jedné pohádce. Jakmile nastartuje svoje turbo, tak by ho měl problém chytat ani Usain Bolt. Na to, že hrají oba v obraně, tak jejich 29 branek je slušná paráda.  Lukáš Němec toho moc nenamluví. Po hřišti se pohybuje jako bludný Holanďan, ale zkuste mu dát míč. Rve se o něj jako baset a nedá ho soupeři za žádnou cenu.

Zranění

Každé mužstvo má své hráče, kteří si vybírají smůlu měrou vrchovatou. Tuto sezónu to byl především Dominik Šmerda, Vadym Chubirka a Jan Chadima. Všichni tři mají kromě smůly jednu společnou vlastnost. Jsou pozitivní, upřimní a nekonfliktní. První z našeho souboru vypadl Dominik Šmerda, kterého v posledním období zranění pronásledovala. Byla to škoda, neboť jeho rychlost a důraz na hřišti určitě chyběl. Postupně se smůla nalepila i na Vadyma Chubirku a Honzu Chadimu. Kluci, kdykoliv mohli naskočit, alespoň na lavičku tak, přes problémy, se sebezapřením to udělali. Jeli i ty největší výlety na hřiště soupeřů. Kdyby je trenér požádal, tak klidně pojedou i na severní pól.

Bouřlivák

Bouřlivák neboli člověk nespokojený. Takový je v našem týmu jeden a to Sebastian Palla. Je to borec, který na hřišti nechá vše. Bojuje od první do poslední minuty a není radno si ho proti sobě poštvat. To pak proti vám stojí kombinace tygra , vlka a slona. No více psát nebudeme, abychom to neodskákali. Je totiž i nekompromisním pokladníkem tak, ať nás to něco nestojí.

Bojovník

Největším bojovníkem je v našem týmu ten nejstarší a to Pavel Tichý. Nebojuje jenom na hřišti, ale i se svým zdravím. Tento borec nerad prohrává na hřišti, ale také v životě. Jen proto možná hraje ještě futsal. Každý druhý by na jeho místě seděl doma, litoval se a chlácholil se úspěchy z minula. Pavel i přes zdravotní komplikace běhá po hřišti a je stále platným hráčem našeho týmu. Při jeho povaze to vypadá, že ještě nějaký pátek běhat bude.

Objev

Doslova zjevením se stal v našem týmu  Kozel, pardon Lukáš Procházka. Kapitán béčka vůbec před sezónou nepočítal, že by mohl naskočit do druholigového kolotoče. On se jednou objevil na lavičce a už ho nikdo ze sestavy nedostal. Byl připraven sedět na lavičce téměř celý zápas, pak naběhnout vstřelit vítěznou branku a zbytek opět prosedět. Není co více dodat.

Ostatní

To byly borci, kteří naši druholigovou káru táhli nejméně. Poděkování však patří i Petru Němcovi a Tomáši Selingerovi, kteří hrají vyšší fotbalové soutěže a během pauzy nelenili a do našeho vlaku naskočili. Kdyby si došli jen zahrát, ale oni bojovali a dřeli. To bylo to pozitivní. Nelze zapomenout na Pera Koudelku, který měl být stavebním kamenem, ale nemohl pro zranění naskočit do přípravy. Postupně se do týmu zapojil. Sice toho tolik nestihl odehrát, ale jeho branka proti Žabinským Vlkům měla zásadní vliv na konečné druhé místo.

Trenér

Celý tento soubor režíroval poměrně mladý trenér Ladislav Štrublík. Jeho nekompromisní přístup byl zásadní pro celkové druhé místo. Má svoji vizi, svoji hlavu a přes to nejede vlak. Kolikrát měl spory s vedením. Kolikrát ho nepochopili hráči. Jinde by se možná mužstvo rozklížilo. On ho udržel pohromadě, a jakmile si všichni zvykli, že Laďa zkrátka jiný nebude, tak to začalo šlapat a závěrečných 6 výher v řadě mluví za vše. Navíc je to neskutečný RoboCop, neboť sám složil i béčko a sám ho zvládal i koučovat.

     Tak to byl druhým tým 2 ligy skupiny východ. Úspěch je to skutečně obrovský. Co bude dál, o tom se rozhodne v nejbližších dnech a měsících. Můžeme vás ujistit, že vedení dělá vše, aby i přes nepříznivou situaci (koronavir a nouzový stav) zajistilo i další sezónu. Pro vás skvělé diváky, ale i pro tento skvělý futsalový soubor.